Turnaj smrti a lásky
Já na turnaj jel
V krásné zlaté zbroji
A z kopyt mého koně
Jen jiskry odlétaly.
A když na místě bojiště
Jsem královnu turnaje zřel
Já pro ni vzplanul
Jak zapálená pochodeň.
A tak bil jsem se do roztrhání těla
S vírou, že zvítězím
Abych na konci směl
V její oči pohlédnout.
Poslední sok oděn v černé zbroji
Prahnul po vítězství stejně jako já
Ne však z lásky k oné dámě
Ale z touhy po jejím věnu.
Hned po vyjetí mi růže hodila
A já ji v trysku chyt
A v ten krátký okamžik
Sok svůj dřevec opřel zlomil o mě.
Můj kůň se vzepřel a já na západ spad,
Pak na chvíli temno pozřelo mou mysl.
Když pak opět světlo jsem zřel
Tu tvář anděla jsme uviděl.
To ona přišla podívat se na můj skon
V svůj klín si hlavu dala, však její úsměv se ztratil
A z jejích očí příval slz se řinul na mou tvář,
Jak hojivý déšť skrápí věčnou poušť.
Já chtěl ji utěšit a dotknout se jí
Však ruka mě neposlechla a ležela dál.
Tak s posledních chvil jsme hlavu otočil,
Abych jí uviděla pak řekl: "Mám tě rád….."