Vyděděnec
Na erbu mám
stoletý dub.
Jsem rytíř,
jsem vyděděnec,
jenž nemá už
ani domov
jen ten dub
a jméno mé je Aragorn.
Otec,
mě proklel,
že dívku
jsem sved.
Byl jsem jak louč,
jak pochodeň,
když jsem ji poprvé spatřil
a jméno mé je Aragorn.
I ona pro mne vzplála
já však hořel více
a když se pousmála
jak zazářila by svíce.
Však otec mou lásku, jeho schovanku,
dobře hlídal
a mě při vyznání přistihl
a jméno mé je Aragorn.
Poslání:
Až dud padne k zemi,
snad vyděděnec najde svůj klid.
Zanevřel jsem na svět
a jméno mí je Aragorn.