close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Seiko a Dominik

25. srpna 2011 v 23:22 | Vězeň své duše |  Věci vázané

Seiko a Dominik


V dávných dobách, kdy se lidé teprve učili používat železo, byla daleko na východě země nazývaná Nipon. My bychom ji dnes říkaly Země vycházejícího slunce. Tato země byla omývaná Dračím mořem a byla to tak mocná země, že všichni okolní císaři se jí báli. Té zemi vládl moudrý král Šidare a ten měl jednu dceru Seiko. Postavou připomínala stvol bambusu, křehkost snoubená s pružností. Obličej měla jako vodní hladinu, něžnou a klidnou. Dlouhé havraní pasy, jí splývali až k pasu.


V čase princezniných osmnáctých narozenin připlouvaly do země Nipon lodě z rozličných okolních zemí. Celá země se chystala oslavit princezniny narozeniny. Města i vesnice se halila do slavnostního hávu. A sama bohyně Slunce Amaterasu , jako by nechtěla zůstat pozadu, dala nejednou rozkvést všemu co mělo květ..


V samotný den osmnáctých narozenin princezny Seiko, se ráno otevřely dveře do císařských zahrad. Všechno tady bylo v květu a vyzdobeno. Každý mohl od východu slunce do západu slunce dnes přijít a darovat dar či jen se princezně Seiko poklonit. Princezna seděla na trůnu z nebeského nefritu. Na sobě měla zlatem prošívané kimono a na krku šňůru černých perel. Od samého rána bylo v zahradě rušno. Byly zde dva zástupy lidí. Jedni se tlačily, aby už už mohly stanout tváří tvář princezně a těm druhým se zase nechtělo opustit. Čarokrásné zahrady.


Princezna úklonou a úsměvem děkovala těm, kdo jí přinesl drahý a vzácný dar. To byli většinou obchodníci, císařští úředníci či nižší šlechticové. Ale mnohem větší radost jí udělaly dárky chudé a prosté. Tu hadrová panenka jen s jedním okem, tu otlučená dřevěná miska s houbovou rýží. Tyto dary jí darovaly lidé většinou v prostých a potrhaných šatech. Těm pak Seiko věnovala zlatý peníz na přilepšenou a potají dávala svému písaři domluvený signál, aby je zapsal. Chtěla se jim pak odvděčit na svátek Nového roku.


V poledne se pak oba proudy zastavily a utvořily dlouhý špalír. V přístavu již začal slavnostní průvod vyslanců okolních zemí. První si vykračoval velvyslanec indického rádži, který jako dar posílat statného slona s vyřezávanou ebenovou sedačkou. Za ním šel vyslanec mongolského chána, který vedl dva nejlepší poníky mongolských stepí. Malí poníci na sobě měli vyšívané čabraky a na nich byly krásná kožená sedla. Do jejich hřív byly vpleteny rolničky, které radostně vyhrávaly při jakémkoliv pohybu.


Nejvzácnější a nejpočetnější průvod byl však od čínského císaře. Čtyři sluhové nesly velkou nefritovou bednu, která byla až po samý okraj naplněna perlami. Další sluhové nesli obrovské balíky látek těch nejrůznějších barev. Poslední v průvodu byl dar ten nejvzácnější. Osm párů koní táhlo velkou zlatou klec, ve které byly zavřeny dvě velké pandy. Před týdne se ještě proháněly po čínských horách, ale dnes byly předloženy jako dar princezně. Seiko nevěděla, kam s očima dříve. Oči jí těkaly tu na látky, tu na perly v truhle, tu na vzácná zvířata. V jejích očích plály ohníčky radosti, jako malému dítěti, které dostane vysněnou panenku. S velkým vypětím poděkovala velvyslancům. Sotva to však udělala, hned sběhla ke zvířatům a nakázala, aby se o ně okamžitě postaraly. Poté opět usedla na svůj trůn a znovu počaly proudit davy občanů.


Celý den proudily davy lidí až do samého západu slunce. Slunce už dávno přešlo přes obzor a chystalo se ulehnout do Dračího moře. S ubývajícím světlem se Seiko již těšila, jak bude moci sesednout z trůnu a převléknout se do pohodlnějších šatů. Ze slunce už zbýval poslední srpek a princezna se rozhodla, že opustí svůj trůn. Tu však v dály zahlédla jak zahradou se blíží stařec . Byl shrben nad svojí holí a postupoval velmi pomalu. Princezna mu okamžitě mu vyběhla naproti. Jakmile ji mnich uviděl okamžitě padl na kolena a čelem se dotkl země.


"Vstaň", pravila princezna "prosím, vstaň starče. Nesluší se, abys mi ležel u nohou."

Stařec opatrně vzhlédl, ale nevstal.

"Jak bych já, nejnižší z nejnižší, si mohl dovolit, být ve stejné úrovni s Tebou, ó paní."

Princezna však na nic nedala a pomáhal starci na nohy. Usadila ho na lavičku v parku a sama mu pak usedla u nohou.


"Jsi dobře vychovaná, ó paní, a máš dobré srdce. Jsem na cestě již druhý den. Přicházím ve jménu své rodiny, která ti přichystala skromný dárek." Po těchto slovech sáhl stařec do rukávu a vytáhl malý balíček převázaný červenou stuhou. "Dělaly ho děti. Musíš však odpustit, není to zrovna dárek na jaké jsi určitě zvyklá." Princezna opatrně rozbalila balíček a v něm byl schován náhrdelník z červených jeřabin, semínek slunečnic a dýní. Princezně očka nejdříve zazářila radostí, ale pak se v nich objevily slzy. " Děkuji ti", pravila Seiko, "je to ten nejkrásnější dárek, který jsem dnes dostala. Je na něm vidět lásku, s jakou vychováváte své děti a upřímnost jež panuje v Tvojí rodině. Darovali jste mi dárek, do kterého jste schovali lásku, vřelost a naději na novou úrodu." Po těchto slovech si sundala náhrdelník z černých perel a na hrdlo si dala nový náhrdelník.


Poté přikázala svým sloužícím, aby přichystali starci lázeň, nové šaty a bohatou večeři. "Dovol mi starče, abych Ti mohla poděkovat za Tvůj dárek. Dnes večer budeš mým hostem. Ráno Tě bude čekat povoz s jídlem a několika hračkami pro Tvé děti, jež mně učinili šťastnou. Domů Tě doprovodí setnina mých vojáků, aby Tě cestou někdo nepřepadl a neobral." Po těchto slovech princezna poklekla a třikrát se dotkla čelem země před starcovými nohami.


Jak řekla, tak se také stalo. Ovšem na dvoře se nic dlouho neutají, a tak se vše doneslo i králi Šidaremu. Ten vyslechl zprávy, co mu sluha vyprávěl, ale už během vyprávění se mu na obličeji objevil úsměv. Ano, dobře jsem svoji dceru vychovat, pomyslil si v duchu. Ještě nikdy nebyl na svoji dceru tak pyšná jako dnes. Poté, co vyslechl všechno co měl sluha na srdci, odešel do chrámu obětovat bohům, jako poděkování za svoji dceru.


Tu noc se daleko na moři strhla hrozná bouře. Vlny se valily jak armáda děsivých nájezdníků a rostly do velikosti obrů. Pohrávala si s korábem, jako by to byla jen malá skořápka. Nebylo nic naplat, že janovští už dávno skasaly plachty. Stěžně se zlámaly a pod jejich troskami leželi hrdí námořníci. Loď se stala neovladatelná a vodní proudy si s ní pohrávaly jak chtěli. Ráno za rozbřesku bylo v přístavu pozdvižení. Neznámá loď, jež byla bez vesel a plachet, vplouvala do přístavu, ale z její posádky nebylo nikoho vidět. Trvalo dlouho než několik odvážných rybářů našlo odvahu a vstoupili na tuto loď. Mezi tím v přístavu tu loď nenazvali jinak než "Loď duchů".


Rybáři se vyšplhali na loď a tu se jim naskytl hrůzný obrázek. Na palubě pod troskami stěžňů ležely těla námořníků jež měly alabastrovou pokožku a jejichž oči byly velké a kulaté. Hned poslali pro kněze, aby zlé duchy vyhnal. Dřív však než kněz přišel, zvěst se roznesla po celém královském městě. Letěla od úst k ústům a tak se dostala až k uším krále Šidare a princezně Seiko. Proto se střetla královská rodina v přístavu s knězem a spolu pak vstoupili na palubu. Všichni hned poznaly, že se nejedná o duchu, ale o velmi divné tvory, kteří potřebovali jejich pomoc. Sieko hned nakázaly, aby ony tvory přenesly do chrámu, kde jim měly mnichové věnovat tu největší péči. Pro mnoho z nich však již bylo pozdě a tak ze sto padesáti tvorů tak zůstalo pouhých padesát. Mezi nimi byl i jeden jež upoutal pozornost princezny. Měl vlasy barvy zlatého obilí a jeho oči byly modré jako hlubiny horských jezer. Toho přikázala odnést do paláce. Devět dní a devět nocí se o něho starala. Devět dní a devět nocí bojoval o život se smrtí. Desátý den po ránu otevřel oči.


"Kde to jsem? A kdo jsi ty ?", pravil když spatřil Seiko. Ta však samou radostí hned neodpověděla. Nejdříve přikázala zavolat svého otce a pak se otočila k svému pacientu.


"Jsi v Dračí zemi, vaše loď sem byla zahnána mořskými proudy. Byla však hodně poničená a mnoho tvých lidí bylo již mrtvo, když jsme vás našly. Zbytek posádky je v chrámu a mniši se o ně starají." Po těchto slovech se otočila ke dveřím v nichž se již objevil Šidare. Dlouho a bez pohnutí si prohlížel cizince a nic neříkal. Po chvíli stočil svoje oči k Seiko. "Má již tolik síly, aby mohl přijít dnes k večeři?" Seiko po chvíli váhání pomalu přitakala. Po tom se Šidare obrátil k cizinci a pravil: "Dobře. Tak tedy dnes večer dostaneš příležitost mi sdělit svůj příběh." Pak odešel.


Celý den byl pak ve znamení shonu a příprav slavnostní večeře. Večer pak bylo ve velké síni prostřeno nejen pro královskou rodinu, ale zároveň pro všechny vysoké císařské úředníky. Dohromady zde bylo kolem padesáti mužů a jedna žena, princezna Seiko. V čele stolu seděl Šidare. Po jeho levice princezna a po pravici onen tajemný cizinec. Během večeře nepadlo ani slovo. Vše se odehrávalo v tichosti, vyjma jedné malé chvilky. Vlna tichého smíchu proběhla kolem stolu, když se cizinec snažil uchopit kousek masa hůlkami. Jinak večeře probíhala v úctyhodné tichosti. Po večeři bylo nalito saké a Šidare vyzval cizince, aby započal své vyprávění.


Cizinec povstal , poklonil se císaři a začal mluvit. Jeho medový hlas se nesl velkou místností jako nějaká litanie a pro princeznu to bylo jako kouzelná hudba.


"Mé jméno je Dominik Goldony a pocházím z bohatého Janovského knížetství. Moje země leží daleko na západě. Před půl rokem jsem vyplul se svojí lodí do Indie pro koření, ale asi jsme zabloudily. Poté se jedné noci strhla velká bouře a pak si na nic nepamatuji. Probudil jsem se až tady."


Po jeho slovech nastalo v celé místnosti hrobové ticho. Do tohoto ticha zaburácel králův hlas: "Jak se opovažuješ ze mě dělat hlupáka! Kde leží to tvoje nicotné království, že není ani na našich mapách.?" Král celý brunátný hleděl do očí mladíka a krev se v něj jen bouřila. Dominik neuhnul očima a povídal: "Odpusť vznešený králi, ale ani Tvoje velká a mocná říše není na našich lodních mapách vyznačena. Ještě nikdo se nepokusil do Indie dojet po moři. Jediný obchod s kořením byl až do této doby po souši díky velkému tatarskému chánu. Já jsem se pokusil dostat se do Indie po moři a šťastná náhoda nás donesla až sem." Po těchto slovech se Dominik rozhlédl po celém sále a jeho oči se na okamžik střetly s princezninými. Poté otočil oči opět ke králi a pokračoval: "Dovol mi, abych mohl opravit svoji loď. Poté odjedu do svého domova do 2 roků se vrátím zpět a přivezu poselství mého otce Tobě. Mohli bychom založit velmi výhodný obchod se kořením a čajem. Tvá země jím oplývá a v mé zemi se za něho platím zlatem. To ti nabízím, abych Ti dokázal, že nejsem lhář ani zbabělec."


V celém sále to začalo šumět v tichém hovoru. Všichni se divily nad troufalostí onoho cizince, ale zároveň nad onou lákavou nabídkou. Šidare pokýval hlavou a pravil: "Dobře, máš mé slovo, že Ti poskytnu vše, abys mohl opravit svoji loď. O podmínkách obchodu, poselství a Tvé nabídky se domluvíme potom." Po těchto slovech po Dominikově obličeji proběhl letmý úsměv, který však hned zmizel a poklonil se králi až k zemi.


Půl roku trvala oprava lodě. Půl roku pobýval Dominik v paláci, kde trávil více a více času s princeznou. Ona mu vyprávěla o své zemi a on zase o své. A jak už to bývá, přátelství pomalu přerostlo do lásky. Jejich srdce si to již dávno řekla, ale jim to trvalo o něco málo déle. Dlouho tajily svoji lásku, ale jak rychle postupovala oprava lodi, tak se oba milenci snažili být spolu víc a více času a to jim bylo osudným. Král se to dozvěděl, ale nevěnoval tomu pozornost. Nevěřil, že jeho dcera by mohla odmítnou čínského císaře či mongolského chána. Vše pak vyšlo najevo při večeři v den, kdy byla loď opravena a připravena k vyplutí.


Po večeři, která opět probíhala za přítomností císařských úředníků a v naprostém tichu. Po několika přípitcích saké, kdy se úředníci předháněly v přání úspěchu, požádal Dominik o slovo. Nejdříve se poklonil králi, pak princezně a potom i úředníkům: "Moudrý králi Šidare, je tomu již půl roku, co jsem zavítal pod Tvoji střechu. Byl jsem zde uctěn opravdu královsky a bylo mi dopřáno výsad šlechtice. Byl jsi ke mně, jako k cizinci, opravdu šlechetný a za to Ti patří můj dík. Naše smlouva je již zpečetěna našimi podpisy a moje loď je naložena jak Tvými učenci, tak Tvými dary pro mého otce. Ale dovol mi, abych Tě, ještě před odjezdem, požádal ještě o jednu laskavost. Jak jistě výš, Tvá dcera mi zachránila život. Po celou dobu co probíhala oprava mé lodi, jsem se já s Tvojí dcerou Seiko velmi sblížil, a proto mi dovol, abych Tě požádal o její ruku." V místnosti nastalo hrobové ticho. Všichni strnuli v pohybu. Král zaskočen smělostí cizince nebyl schopen slova. Po chvíli se vzpamatoval a zařval: "Cože, Ty nikdo, ze země nikoho. Ty si dovoluješ mě požádat o ruku mé jediné dcery? Ty, jež nepatříš ani mezi můj národ, o kom nevím ani co by se za nehet vešlo! Daleko zašla tvoje troufalost. Taková troufalost se u nás trestá jen jediným trestem a to trestem smrti. Stráže chopte se ho." Princezna se dal do pláče a její uslzené oči se podívaly na otce. "Prosím, otče, nedělej to. Já ho mám ráda a chci se stát jeho ženou. Prosím dej nám požehnání." Ale král byl neoblomný a ani na svoji dceru nepohlédl. Však v nitru ho její slova bodala jako dýky napuštěné jedem. Tu se však cizinec vytrhl stráži a mocným hlasem zvolal: "Králi, omlouvám se za svoji troufalost. Jsem cizinec a neznám tak vaše mravy. Dopřej mi sluchu. Nabízím Ti sázku." Král překvapen drzostí a odvahou mladíka dal znamením strážím, ať ho nechají mluvit. "Zítra ráno odjedu do svého rodiště," pokračoval Dominik, " a za dva roky se vrátím s Tvým poselstvím a dokážu Ti tak, že jsme z ušlechtilého rodu a zasloužím si Tvoji dceru. Pokud se však s pozdím, pak sám odejdu na popraviště a tam položím hlavu na popravčí špalek." Po těchto slovech se princezna zvedla a s pláčem odběhla. Šidare, stále ještě zaskočen cizincovou troufalostí a odvahou, nakonec svolil.


Ráno pak v přístavě nastalo smutné loučení. Oba milenci si slíbili věrnost. Naposled se políbili a pak loď zvedla kotvy. Dlouho stála Seiko na molu stejně, jako dlouho stál Dominik na zádi své lodi. Jeden rok uplynul. Dominik již dávno dojel domů. V první čtvrti roku druhého se vydal na cestu, ale jako by ho někdo proklel. Smůla ho pronásledovala na každém kroku. Půl roku již dávno uplynul, lhůta se blížila ke konci a on stále nemohl najít ten správný vítr, který by ho zavál k jeho milované Seiko. Ta zatím doma vyšívala velkou tapisérii . Ale poslední týdny, dlouho vysedávala na molu v přístavu a v dálce vyhlížela stěžně milého lodi. Poslední den lhůty se pomalu blížil ke konci a princezna s pláčem ulehá do svých komnat. Daleko na moři, po týdnech bezvětří, se zvedl silný vítr. V Dominikově srdci zaplál oheň naděje. Ještě je šance.


Však nestalo se. Druhého dne ráno, hodinu před rozedněním zakotvila Dominikova loď v přístavu královského města. Jak veselé bylo přivítání milenců, jež se tak dlouho neviděli. Však jak smutné bylo jejich přivítání, neb nad nimi ležel stín popravy. " Milý můj," pravila Seiko, " nic se neboj, pojď utečeme spolu. Otec ještě spí. Než se probudí budeme daleko na moři a nikdy nás nechytí." Prosila Seiko s uplakanýma očima. "Nezlob se," pravil Dominik, "ale to nemohu udělat. Dal jsem Tvému otci svoje slovo. Musím ho tedy splnit, aby věděl, že jsem nelhal." Po těchto slovech políbil Seiko na rty a vyšel k popravišti. Když tam došel, musel nejprve vzbudit kata, který ještě spal. "Hej, kate," křičel Dominik, " vstávej. Pamatuješ si ještě? Máš tu práci. No tak stávej, ty lenochu." Po chvíli se dveře otevřely a z nich vykoukla rozespalá hlava kata. Dominik mu vše vysvětli a kat za velkého reptání šel vše připravit. Mezitím Seiko utíkala do paláce vzbudit otce. Všechno mu s pláčem vypověděla. Šidare se rychle oblékl a zburcoval celou setninu vojáků. Na jedné straně obdivoval cizincův smysl pro čest, ale na straně druhé věděl, že pokud se mu něco stane, tak mu to dcera nikdy neodpustí.


Na popravišti již bylo vše přichystáno ke krvavému divadlo. Slunce se začalo nořit z vln a vše zalilo krvavým úsvitem. Jak příznačné, pomyslil si Dominik, zemřu v krvavém ránu. Již klečí Dominik u popravčího špalku a kat se již rozkročil. Již zvedá svůj těžký meč nad hlavu, aby vykonal ortel na cizincem, když v tom se ozve "Stůj! Běda tobě, jestli to uděláš, pak sám zaplatíš to svým hrdlem". Kat se otočil směrem k hlasu a tam Stál samotný král Šidare a s ním celá setnina vojáků. "Dominiku," otočil se král a pokračoval: "vstaň Dominiku. Dokázal jsi, že jsi muž. Dostál jsi svému slovu bez ohledu na to, jak bolestné to bylo. Prosím, zanech již svého konání, sic mé dceři pukne srdce žalem. Pak puklo by i mé, neboť moje pýcha by měla na svědomí dva mladé životy." Dominik vstal: "Pane, já nedostál svému slovu a zpozdil se. Máš tedy úplné právo žádat po mě splnění mého slibu." Po těchto slovech znovu poklekl u špalku.


"Vstaň! Já král a vladař Niponu ti to nařizuji!" vzkřikl Šidare. "Jako král uznávám, že jsi dostál svému slovu a všichni to tak berou. Svojí poctivostí jsi dosáhl mého zalíbení. Před dvěma léty jsi mě žádal o ruko mojí dcery Seiky, tehdy jsem řekl ne. Ale dnes říkám: Pokud jsi mé dceři tak milý, jako ona Tobě, tak já vám dávám své požehnání."


Po těchto slovech Dominik vstal a uklonil se Šidaremu až k zemi, neboť i on poznal jak moudrý to muž stojí před ním. Poté se však rozběhl k paláci a po cestě volal jediné jméno, jež měl v srdci celé ty dva dlouhé roky. "Seiko! Seiko! Seiko!".V zahradě se potkaly, tam na tom místě, kde Seiko dostala dar od starce. Padly si do náručí a jejich rty se setkaly.


Ještě ten den byla uspořádána svatba. Trvala celý týden. Král Šidare pak předal vládu Dominikovi a sám odešel do malého chrámu na upatí hor oddávat se meditacím a filozofii -A Dominik a Seiko? Ti spolu vládli moudře a spravedlivě. Tak, jak se na dobré panovníky sluší. Ale to je již jiná pohádka. Dobrou noc.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marek Jeviel Jursa Marek Jeviel Jursa | E-mail | 31. srpna 2011 v 19:27 | Reagovat

pěkné Abé, jen Ti občas uteče rod on/ona. :-)
Nekritizuju, jen si sám chtěl komentář. Jeviël

2 abehobrasna abehobrasna | 1. září 2011 v 12:02 | Reagovat

no jo teď jsem sitho všiml  dal jse mtam verzi která je stará.. ajak vidím s chybymi.. Děkuji a opravím....

3 Iva Iva | 7. září 2011 v 8:35 | Reagovat

:) to se tak krásně četlo ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama