Pláč Matky Země
Matka Země pláče,
ale co její oči vypláčí
nejsou slzy,
ale krev!
Snažíš se utéct od reality,
ale místo toho
nacházíš a další
potoky slz Matky Země.
Až zapneš televizi,
zaplaví tvůj byt
potoky krve, které se řinou
ze všech kanálů.
Ó Matko přírodo,
jak ty jsi k nám
byla velkolepá
a přesto ke zkáze to vedlo.
Škarohlíd se jen zasměje
a řekne:
"Kdo s čím zachází,
tím také schází."
Ale on opak je pravdou.
Tím, že naši Zemi, naši Matku,
si ničíme
si sami kopem hrob.
Ona, jako každá Matka
s nám i bezmeznou trpělivost má,
ale dokdy?
Ptám se já.
Ještě pořád je čas
zastavit to vše a přejít přes potok slz,
kde ač lávka není zapotřebí,
přesto i tu zde máme.
Pozdě budeme lamentovat
až řeka lávku vezme
a my bez bárky a člunu
na břehu moře stát budem.
Přitulme se
k Matce Zemi
nenechme ji
už plakat dál.
Schovejme si hlavu
pod její plášť
a přiznejme si,
že jsme si chybili.
P.S. Ale hned,
doku má pro nás ještě čas