Óda na Cyrana
Ó kdybych byl Cyranem z rodu Bergerag
snad lépe bych psal dál.
A pod balkónem stál
Roxaně za jiného lásku sliboval.
Hruď bych nastavoval kopím, kordům , kulím,
třeba i proti světu bych se byl
za jeden okamžik bych život promarnil
za jediné slovo, úsměv, políbení.
Však jaký mám to osud?
Pod balkónem vyznává své city,
ale jiný vyleze si pro políbení a její city
a já půjdu pryč odsud.
S hlubokou ránou v srdci
a se stopou, jež se nedá smít
já pro tě z měsíce se zřítil
jen abych si tě vydobyl.
Však pozdě je plakat a lát
sám sobě mohu jen naládovat
v zákopu ti zpověď píši
a na odpověď nečekám.
Až dopíši tento dopis
až udělám tečku
ozve se rána a kulka poletí
a tuto zpověď krev pokropí.
Krev rudá, jak zloba ve mě.
Pamatuj, že tato krev je z srdce,
které tě milovalo a přesto
místo jinému nechalo.
Jen abys ty byla veselá,
a já se mohl v koutě krčit v tvém stíně
a doufat, že se někdy moje Šťastná hvězda
na černém nebi ukáže.
Na černém nebi,
jež barvou vyjadřuje smutek
a zároveň beznaděj,
že jiný tě mám za moje slova.
Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?