close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Je dobré si pamatovat....

22. srpna 2011 v 1:06 | Vězeň své duše |  Má bolest

.potmě píši tyto řádky...

7. března 2010 v 21:10 | jana | Psáno potmě
Pouhá noc. Jedna jediná noc stačila k tomu, abych věděla, že už to nikdy nechci opakovat. Topila jsem se nejen v slzách, ale přímo v samotném pocitu hořkosti, nerozhodnosti, smutku a nekonečného hněvu. Na sebe i na celý svět.
Ne, já to prostě nedokážu…Nedokážu to změnit, učinit nějaký krok vedoucí k vyproštění se z této situace. Ne…
Na druhé straně zdi padají kapky z tajícího ledovce na střeše a já poslouchám dunění jejich dopadu.
Bože, proč? Co se mě tímto snažíš naučit? Mám to snad trpělivě snášet? Submisivně dbát o dobro svého partnera na úkor vlastní svobody? Ne, to snad opravdu ne.
Po těle mi stékají krůpěje potu vyvolané horkem, které mě zcela obklopuje. Končetiny, jež už nevím, kam složit, mi rozbolavělostí připomínají nutnost řešení situace.
Spíš… Je to drsným pobídnutím k tomu, abych už konečně přestala sedět tiše v koutku a nechávat se ovládat strachem z ostatních. Obavou, co tomu řeknou, jaký obrázek si o mě udělají, za co se mi vysmějí, s čím budou souhlasit, čím je zarmoutím či naštvu. Je třeba roztrhat řetězy, které mě svazují, abych mohla svou osobnost skutečně projevit. Tak, jak si zaslouží. Tohle mi chceš říct?
Žádná odpověď. Přesto vím, že mám pravdu.
Jenže co mám udělat? Hrdinně se pokusit o jemné a zdvořilé probuzení, nebo utéci z bojiště zadním vchodem?
Hlavou mi běhají roztodivné myšlenky a kontrují jedna druhou. Vnímám těžký dech u svého ucha. Hluboký spánek unaveného muže.
A dost! Jdu! Potichounku se plížím pryč. Své kroky namířím do koupelny. Ovlažím napuchlé oči a vracím se do pokoje. Lehám si na druhou - prázdnou - stranu postele. Bez peřiny, bez tepla. Nicméně s osvobozujícím pocitem, že jsem překonala samu sebe.
Hněv jistě za chvíli utichne. Ale jedno vědomí zůstane: už nikdy neprobdím noc na šíři dvaceti centimetrů postele mezi horkým topením a svým dvakrát větším miláčkem.
(autor - jedna žena)

Při světle píši tento list

Těch nocí já probděl víc - nechci za to cenu. Já hlídal tvoje tiché spaní a odháněl jsem zlé sny. Já přikrýval jsem tě teplem, když zima obcházela, jak hladový hunský válečník. Já -stále ta moje dračí osobnost. Však kdo jiný to mohl být, když jen my dva byli vedle sebe.
Kolik nocí, zima byla jediný kdo se stulil, kdo pohladil mou tvář - kdo dal mi doubrou noc. A ikdyž tělo velde mě spalo duše - toulala se po hvězdách. I v dusném létě, já většinou jsem býval sám.
A když spala jsi v mém doupěti, tam kde nelad. Kde můj život se ti nelíbil, kde já měl svůj nelad v ladu. Kde vládl chaos - odrazu vzdoru a zmaru nad smrtí...
Tam já spím v mezeře u zdi, jen abych nerušil Tvé kruhy. Ty Aristoteles já však nejsem oním vojákem. Já nezvednu zbraň, bych ublížil tvému tělo.
Míto toho tiše snáším Tvé mlčení a prosím o pomoc zhůry. Jak dostat se blíže do Tvého světa - jak žít vedle Tebe.
Kéž by jis místo očisty v koupelně mně zbudila a řekla co tě trápí. Nejsem hvězda rytíř v blízskavé zbroji. Já jsme jen tna kdo v noci hlídá Tvůj spánek....
Napsáno jako reakce do šuplíku a vloženo v době kdy to nemá smyl. A kým? To je vlastně taky jedno (autor - vězeň duše)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama